Jak se usíná v Sedlčanech (recenze na Splétač snů Šárky Pospíšilové) – 1. část

Šárka Pospíšilová ze Sedlčan se stará o koně a mimo jiné se také věnuje hlídání dětí, 

a to už 15 let. Jako vedoucí na letních táborech i školní vychovatelka vždy ráda zastávala roli vypravěčky. Když ji v loňském roce vážné zdravotní problémy vyhnaly ze stájí a donutily dlouhodobě zůstat doma, přemýšlela, čím si zkrátit dlouhou chvíli. 

Oprášila staré říkanky ze šuplíku, sepsala nějaké nové a oslovila s nabídkou spolupráce ilustrátorku Kateřinu Jelenovou. Z jejich spolupráce vznikla zajímavá sbírka uspávánek 

pro děti, kterou teď  držím v ruce. Je to Splétač snů, který si Šárka Pospíšilová i přes kladnou reakci jednoho nakladatelství nakonec vydala vlastním nákladem. Jaké říkanky čtenáře na 80 stránkách této knížky určené pro děti od 2 do 8 let čekají?

Šárka Pospíšilová: Splétač snů; ilustrace: Kateřina Jelenová

Celkem ve Splétači najdeme patnáct říkanek: Uspávanka pro tělíčko, Koníková, 

V balónu, Veveřička, Tma, Vrána, Splétač snů, Ovčí stádo, Hvězdička, Soví, Bubák, Světlušky, Hodný a zlý vlk, Noční můra a Vláček. Kromě dvou z nich (Vrána a Hodný a zlý vlk) se všechny drží tématu uspávání dětí. 

Možná je zřejmé, že jejich autorka není žádná ostřílená básnířka a že by se na verších dalo zapracovat, ale stejně tak je očividná láska, s jakou jsou říkanky napsané. A věřím, že hodně z rodičů by něco takového rádo povykládalo při uspávání svým dětem, ale nenapadá je jak nebo si na to třeba netroufají, protože výřečnost není jejich silná stránka. Splétač snů je pro ně skvělý nástroj, jak dětem můžou svou lásku vyjádřit. Zde kousek z říkanky Koníková:

Uspávač snů: Koníková

 zavři si očíčka / maminka ti hladí vlásky / až se vyspíš / bude dost času na otázky

zavři si oči / poslouchej oušky / uslyšíš klapy klap / to koníci si pro tebe / jdou přes oblázky

už spinkej a nech si zdát / o říši snů / plné slunce vůně smíchu koní / všeho co máš rád / maminka tě bude stále milovat

Splétač snů se nehodí pro čtení v duchu, protože když očima přelétáte text v rychlosti, občas je těžké zachytit význam veršů. Říkanky jsou samozřejmě určené pro předčítání nahlas, ale přesto by textu (třeba u 2. vydání) prospěla drobná edice, která by pomohla hůře srozumitelným pasážím k lepšímu pochopení. Především jde asi o dělení textu 

a dodržení zvoleného postupu.

Například ve výše zmiňované Koníkové se totiž píše: 

pošeptá ti do ouška / těš se na sníky

dnes budeš běhat / po loukách s koníky 

hebká tráva zelená / polechtá tě na nožkách 

zavři si očíčka / do ouška

koník ti zařehtá / i ha há í ha há

Čteme tedy říkanku, ve které spolu vždy souvisí dva po sobě napsané řádky, a najednou je tento princip porušen. Akorát že si toho na první přečtení nevšimneme a divíme se, jak si to má dítě 

„zavřít oči do ouška“, než nám dojde, že nejdřív má dítě zavřít oči a pak mu „do ouška zařehtá koník“.

O tom, které říkánky ze Splétače snů, se nám doma líbily nejvíce a které méně, bude 2. část recenze. Zatím děkujeme paní autorce za recenzní výtisk a přejeme všem rodičům příjemné uspávání.

Chcete-li zažít autorské čtení nebo si Splétače snů rovnou koupit, najde více informací zde.

Kniha O králíčkovi, který chtěl usnout: čím mě rozčiluje a proč jsem ráda, že ji mám

V listopadu vyšla v nakladatelství kniha O slůněti, které chtělo usnout od psychoterapeuta a spisovatele Carla-Johana Forsséna Ehrlina (1978). Aha, opravdu čas letí tak rychle? Je to asi 6 měsíců zpátky, co jsem si koupila první díl této série: O králíčkovi, který chtěl usnout. Není asi nutno vysvětlovat, co že mě k tomu motivovalo, podtitul knížky Nová cesta jak uspávat děti mluví za všechno. Ilustrace od Iriny Maununen jsou potěchou a uklidněním pro duši, a tak jsem se na ni opravdu hodně těšila. (Ačkoliv malou záhadou pro mě byl šnek Snílek. Doteď si totiž nejsem úplně jistá, jestli jsou oči umístěné na hlavičce místo na tykadlech a ulita zatočená špatným směrem výsledkem autorského záměru, nebo nepozornosti.)

 O co tedy vlastně jde? Knížka vypráví jednoduchý příběh o králíčkovi, kterému se nedaří usnout, a tak žádá o pomoc maminku. Ta mu poradí navštívit strýčka Zíválka s kouzelným uspávacím práškem. Králíček se za ním vydává a po cestě potká ještě šneka Snílka a sovu Ospalku, kteří mu každý dají užitečné rady, jak usnout. Jak možná zaznamenáte na obrázku vlevo, text má některé části v kurzívě a některé tučným písmem. Pokud má knížka fungovat a pomoct vaše dítě uspat, je třeba, abyste dodržovali návod a místa kurzívou četli pomalu a klidným hlasem, tučná místa naopak zdůraznili. Také se od „uspávače“ žádá, aby na příslušných místech zíval či oslovoval dítě jménem.

Funguje to?

A tady se dostávám k tomu, co u nás doma následovalo po koupi této knížky. Otevřela jsem ji, pokochala se krásnými obrázky, přečetla si návod a začala číst. S úlevou jsem ji po pár minutách zaklapla, když dcera požádala o jinou. Nebavila mě totiž. Jenže když v listopadu přišel další díl, řekla jsem si, že to s ní musím zkusit, abych zjistila, jestli přece jen nefunguje, a mohla s klidným srdcem napsat recenzi.

Minulý týden s ní partner uspal malou asi za 5 minut a potutelně se smál. Ví, že ji nerada čtu a tvrdila jsem, že nefunguje. Pravda ovšem je, že funguje dost dobře. Důvod, proč mě rozčiluje, je ten, že mě uspává. Když čtete uspávací příběh se záměrně jednoduchými obrázky a ještě do toho dle instrukcí zíváte, není divu.

Nečekejte zázraky. Pokud je dítě hodně unavené a vyčerpané a nemůže třeba usnout z přemíry zážitků, může uspávání trvat opravdu chvilku. Když je však rozjívené, budete muset kniha nekniha především ovládnout sami sebe a vydržet číst klidným hlasem celou knížku bez toho, abyste dítě okřikovali a „nutili jej k předčasnému spánku“.

Nicméně její autor zázraky ani neslibuje. Představuje ji jako užitečného pomocníka, a tím opravdu je. Výhrady k ní mám minimální. Na jednom místě knížka vyzývá dítě k tomu, aby uvolnilo jednotlivé části těla, a zdá se mi, že pro posluchače kolem 2 let je to přece jen možná trochu těžký termín (ale je pravda, že jsem psychologii na rozdíl od autora knihy nestudovala). Kniha není nijak obsáhlá, o to více však zamrzí, že se do textu vloudilo jedno „aby jste“ místo „abyste“. Ale není se čemu divit, i na korektora měla kniha nejspíš zamýšlený účinek a uspala jej... :)

Co dětem pod stromeček a co ne? Dětské knihy v Magnesii liteře za poslední 2 roky a jak to s nimi je

Blíží se Vánoce – jakou knížku vybrat pro děti a vnoučata pod stromeček, když nabídka je tak velká? Vodítkem může mít například literární cena... Ale nemusí. Každý rok je v soutěži Magnesia litera nominováno několik knih také v kategorii Kniha pro děti a mládež. Které to byly za poslední 2 roky a proč je dětem koupit, nebo nekoupit? Tady je stručný přehled:

Rok 2016
Vynálezárium může nudit, Praha v srdci byla pro některé vyloženě zklamáním

vítěz: Vynálezárium od Robina Krále

• určeno pro děti od 8 do 14 let
• kniha slibuje veselé a „zaručeně pravdivé“ příběhy o tom, jak vznikly některé vynálezy, a to v 10 různých básnických formách
• zajímavé je především typografické zpracování, ale pozor, např. autorka recenze na Literární baště upozorňuje na to, že knížku děti hodnotily jako „nudu“ a že se jedná spíš o zakuklenou knihu pro dospělé

další nominace:

Klárka a 11 babiček od Olgy Černé

• určeno pro děti od 5 do 9 let
• krásně ilustrovaná knížka sympaticky malého formátu vhodná na cesty. Ke koupi dokonce ve dvou barevných provedeních obalu, takže ideální pro sourozence. :)
• milý vtipný příběh s pěknými ilustracemi, který může být i citlivou nápomocí pro děti, kterým některý z rodičů chybí, hodně z narážek však pobaví především rodiče 

 

     
  Příběh vypráví o malé Klárce, která žije jen s dědečkem kominíkem. Poté, co dědeček spadne ze střechy, musí o Klárku dočasně pečovat postupně 11 babiček (dědových kamarádek a bývalých lásek) a o tom, jak to probíhá, se dočítáme z dopisů, které si vzájemně Klárka s dědečkem posílají.

Praha v srdci od Renáty Fučíkové

Tato kniha je považována za osobité výtvarné a literární zpracování dvou století pražské minulosti, jak se píše např. v recenzi na iliteratuře. Pro děti se však příliš nehodí, leda pro ty dospívající (už svým zpracováním v černé barvě), pro některé čtenáře byla zklamáním schovaným pod výtvarně lákavou slupkou.

Rok 2015
„Obrazy“ podle některých zaostávaly literárním zpracováním, některé Maňákovy narážky pochopí jen dospělí

vítěz: Proč obrazy nepotřebují názvy od Ondřeje Horáka a Jiřího Franty 

•  jedná se o spojení výtvarna s detektivní zápletkou a komiksem. Na můj vkus bylo její výtvarné zpracování příliš „řvavé“ a přeplácené, proto jsem ji odložila zpět na pult hned po prolistování.
• Martin Vaněk v recenzi píše, že její „slabinou je nízká literární úroveň. Stylisticky vázne, syžet postrádá nápad a je velmi schematický. Užití hovorového jazyka a slangu působí samoúčelně. Text plyne bez point.“ Ale veskrze se recenzenti shodují v tom, že je užitečná a vítaná pro studenty středních škol.

     další nominace: 

      

      Vratislav Maňák: Muž z hodin

Toto byl můj osobní vítěz, netradiční ilustrace, velká hravost s jazykem, napínavý příběh (kde dobro vítězí nad zlem) o holčičce, která nemá ráda zdrobněliny a jejíž tatínek vytváří skvělé vynálezy. Je ovšem pravda, že některé z dobových narážek ujdou i dospělým.

      Celá recenze: Tatín, Lena, Mamina, u hodin to začíná

Marka Míková: Škvíry

• zajímavý příběh o holčičce, která žije jen s náladovým tatínkem a tajnou škvírou pod schody se dostane do jiného světa.
• krásné výtvarné zpracování a kniha se dá koupit také v elektronické verzi

Z nedostatku času jsem ji sice nedočetla, ale těch prvních několik stránek se mi moc líbilo.