Kniha O králíčkovi, který chtěl usnout: čím mě rozčiluje a proč jsem ráda, že ji mám

V listopadu vyšla v nakladatelství kniha O slůněti, které chtělo usnout od psychoterapeuta a spisovatele Carla-Johana Forsséna Ehrlina (1978). Aha, opravdu čas letí tak rychle? Je to asi 6 měsíců zpátky, co jsem si koupila první díl této série: O králíčkovi, který chtěl usnout. Není asi nutno vysvětlovat, co že mě k tomu motivovalo, podtitul knížky Nová cesta jak uspávat děti mluví za všechno. Ilustrace od Iriny Maununen jsou potěchou a uklidněním pro duši, a tak jsem se na ni opravdu hodně těšila. (Ačkoliv malou záhadou pro mě byl šnek Snílek. Doteď si totiž nejsem úplně jistá, jestli jsou oči umístěné na hlavičce místo na tykadlech a ulita zatočená špatným směrem výsledkem autorského záměru, nebo nepozornosti.)

 O co tedy vlastně jde? Knížka vypráví jednoduchý příběh o králíčkovi, kterému se nedaří usnout, a tak žádá o pomoc maminku. Ta mu poradí navštívit strýčka Zíválka s kouzelným uspávacím práškem. Králíček se za ním vydává a po cestě potká ještě šneka Snílka a sovu Ospalku, kteří mu každý dají užitečné rady, jak usnout. Jak možná zaznamenáte na obrázku vlevo, text má některé části v kurzívě a některé tučným písmem. Pokud má knížka fungovat a pomoct vaše dítě uspat, je třeba, abyste dodržovali návod a místa kurzívou četli pomalu a klidným hlasem, tučná místa naopak zdůraznili. Také se od „uspávače“ žádá, aby na příslušných místech zíval či oslovoval dítě jménem.

Funguje to?

A tady se dostávám k tomu, co u nás doma následovalo po koupi této knížky. Otevřela jsem ji, pokochala se krásnými obrázky, přečetla si návod a začala číst. S úlevou jsem ji po pár minutách zaklapla, když dcera požádala o jinou. Nebavila mě totiž. Jenže když v listopadu přišel další díl, řekla jsem si, že to s ní musím zkusit, abych zjistila, jestli přece jen nefunguje, a mohla s klidným srdcem napsat recenzi.

Minulý týden s ní partner uspal malou asi za 5 minut a potutelně se smál. Ví, že ji nerada čtu a tvrdila jsem, že nefunguje. Pravda ovšem je, že funguje dost dobře. Důvod, proč mě rozčiluje, je ten, že mě uspává. Když čtete uspávací příběh se záměrně jednoduchými obrázky a ještě do toho dle instrukcí zíváte, není divu.

Nečekejte zázraky. Pokud je dítě hodně unavené a vyčerpané a nemůže třeba usnout z přemíry zážitků, může uspávání trvat opravdu chvilku. Když je však rozjívené, budete muset kniha nekniha především ovládnout sami sebe a vydržet číst klidným hlasem celou knížku bez toho, abyste dítě okřikovali a „nutili jej k předčasnému spánku“.

Nicméně její autor zázraky ani neslibuje. Představuje ji jako užitečného pomocníka, a tím opravdu je. Výhrady k ní mám minimální. Na jednom místě knížka vyzývá dítě k tomu, aby uvolnilo jednotlivé části těla, a zdá se mi, že pro posluchače kolem 2 let je to přece jen možná trochu těžký termín (ale je pravda, že jsem psychologii na rozdíl od autora knihy nestudovala). Kniha není nijak obsáhlá, o to více však zamrzí, že se do textu vloudilo jedno „aby jste“ místo „abyste“. Ale není se čemu divit, i na korektora měla kniha nejspíš zamýšlený účinek a uspala jej... :)